Jak zvládnout strach ze zubaře u dospělých i dětí

Sedíte v čekárně, dlaně máte vlhké a nejraději byste odešli. Takový pocit zná mnoho dospělých a pomáhá vědět, že se s ním dá pracovat. Od lehké nervozity přes odkládání prohlídek až po skutečnou fobii vedou různé cesty a každá začíná jinde. Text jde od základů, tedy od toho, odkud se strach bere, k detailům, jako je domluvený signál rukou nebo první návštěva dítěte bez jediného zákroku.

Odkud se strach ze zubaře bere

Nejčastějším zdrojem je zkušenost z dětství, hlavně bolestivé ošetření nebo situace, kdy se dítě necítilo vyslyšené. Mozek si spojí vůni ordinace, zvuk vrtačky a pocit bezmoci v křesle a při další návštěvě je zase vyvolá. Stačí i příběh od kamaráda, který zněl dost dramaticky.

Další vrstvu tvoří pocit ztráty kontroly. V ordinaci ležíte, máte otevřená ústa a nemůžete mluvit, což je pro řadu lidí těžší než samotná bolest. Pomáhá si to uvědomit, protože se pak dá pracovat s kontrolou, nikoli s bolestí.

Děti přebírají strach i od dospělých. Když rodič před návštěvou povzdechne, že zubař je hrozný, dítě to zapamatuje. Naopak klidné a věcné povídání o tom, co se bude dít, strach snižuje. Rodič je tak první, kdo z návštěvy dělá běžnou věc, nebo naopak výjimku.

Nervozita, nebo fobie? Rozdíl poznáte podle chování

Nervozita se projeví nepříjemným žaludkem před návštěvou, ale člověk na ni přesto dojde. Fobie je jiná: kvůli strachu se roky vyhýbáte ošetření, zub bolí a stejně neobjednáte. Objevuje se panika, třes, bušení srdce nebo nespavost už několik dní předem.

U nervozity obvykle stačí dobrá komunikace s lékařem a několik technik uvolnění. U fobie obvykle nestačí vůle. Pomáhá psychoterapie, zejména kognitivně behaviorální, kde se strach zvládá postupným přibližováním k situaci. Mluvit o tom můžete s praktickým lékařem, který doporučí odborníka.

Rozlišení má praktický dopad. Kdo si myslí, že je jen „padlý na hlavu“, zbytečně se trápí. Kdo ví, že jde o fobii, hledá cílenou pomoc a netrestá se. Naproti tomu přehnaná dramatizace běžné nervozity se může změnit v vyhýbání.

Příprava dospělého před návštěvou

Nejprve vyberte lékaře, který bere strach vážně. Při telefonátu se zeptejte, zda si můžete domluvit první schůzku jen na seznámení a prohlídku bez zákroku. Termín volte na dobu, kdy nespěcháte a nemáte po návštěvě důležitou schůzku. Ranní hodiny vyhovují těm, kdo čekáním roste napětí.

Před vstupem do ordinace pomáhá pomalé dýchání: čtyři vteřiny nádech nosem, šest vteřin výdech ústy. Opakujte ho pár minut, při ošetření také. Hudba ve sluchátkách tlumí zvuky nástrojů a lékaři to zpravidla nevadí, pokud se dohodnete. Zapište si otázky předem, ať se nezeptáte až doma.

Domluvte se na signálu, třeba zvednuté ruce, který znamená „stop“. Lékař ho musí respektovat, jinak by byl k ničemu. Tím se vrací pocit kontroly, o kterém byla řeč. Mnoho dospělých zjistí, že signál ve skutečnosti skoro nepoužijí, jen jim stačí vědět, že existuje.

Co říkat dítěti a čemu se vyhnout

Dítěti nelžete větou „nebude to bolet“. Když bolest přijde, ztratí důvěru v rodiče i lékaře. Lépe funguje věcné vysvětlení: zubař se podívá, spočítá zoubky, zrcátkem prohlédne, jak jsou čisté. Pokud se bude vrtat, lékař to dítěti sám dětským jazykem ukáže a vysvětlí.

Zubařem ani jeho nástroji nikdy nevyhrožujte. Věta „když si nebudeš čistit zuby, půjdeme k zubaři a ten ti je vytrhne“ vytváří strach na roky dopředu. Nepoužívejte ani odměny typu „když vydržíš, koupím ti hračku“, protože naznačují, že jde o trest. Pochvala po návštěvě za statečnost stačí.

Doma si hrajte na zubaře. Plyšák má otevřenou pusu, vy mu zrcátkem a zubním kartáčkem prohlédnete zuby a pak se role vymění. Pomáhají i obrázkové knížky o návštěvě zubního lékaře. Dítě si tak dopředu zažije postup a nepřijde do ordinace jako do neznáma.

Malé kroky: od křesla k ošetření

První návštěva dítěte má proběhnout, když nic nebolí, nejlépe před třetími narozeninami. Dítě si sedne do křesla, ukáže zuby a dostane zrcátko do ruky. Pokud dojde jen na to, je to úspěch. Další návštěva může obsahovat počítání zoubků a pár vteřin sondy.

Postupné přibližování je základ. Lékař ukáže, jak „fouká“ vzduch, jak voda stříká a jak vypadá sací trubička, a dítě si to může zkusit na ruce. Čím víc kroků si dítě osahá, tím menší je neznámo. Spěch ošetření naopak zhoršuje.

Rodič v ordinaci mluví klidně a vystupuje jako podpora, ne jako druhý lékař. Nepřerušujte ošetření komentáři typu „neplač“ a nehovořte za dítě. Pokud je dítě velmi vystrašené, dohodněte se na kratší návštěvě a vraťte se. Vynucené ošetření strach upevní.

Kdy hledat další pomoc

Pokud se strachu nezbavíte ani po několika klidných návštěvách, zeptejte se lékaře na možnosti. Existují způsoby, jak ošetření zvládnout s lehkým zklidněním nebo v rámci specializované péče. O jejich použití rozhoduje vždy lékař podle vašeho zdravotního stavu, nic podobného nezkoušejte na vlastní pěst.

Fobie se léčí psychoterapií a kdo z ní má těžké potíže, měl by začít u praktického lékaře nebo psychologa. Terapie bývá krátká a zaměřená na konkrétní situaci. Zvládnout se dá i dlouholetý strach.

Některé příznaky nepočkají. Bolest, která nepřestává, otok tváře, horečka nebo potíže s polykáním patří k lékaři ihned, i když se bojíte. Odkládání ošetření bývá nakonec horší než samotný zákrok. Zvolte nejbližší pohotovostní stomatologickou službu a řekněte hned, že se bojíte.

Zdroje

• Česká stomatologická komora
• Státní zdravotní ústav
• Česká lékařská společnost J. E. Purkyně