Omalovánky s dinosaury: pět omylů a co platí doopravdy

Dinosauři patří mezi nejoblíbenější téma dětských omalovánek. Rodiče ale často řeší, zda je vybarvování užitečné, jak má dítě barvit a co dinosauři vlastně vypadali. K tématu se váže řada zažitých představ, které se nemusejí zakládat na pravdě. Níže je pět nejčastějších omylů s vysvětlením, co platí doopravdy, a na konci rady, jak omalovánky využít k hře a k učení se zábavnou formou.

Omyl: Omalovánky brzdí fantazii

Často se tvrdí, že předkreslený obrázek dítě ochuzuje. Omalovánky však nenahrazují volné kreslení, jen jej doplňují. Dítě si u nich procvičuje úchop, koordinaci oka a ruky a soustředění. Volba barev přitom zůstává jeho vlastní.

Ideální je střídat obě činnosti. Jeden den vybarvování, druhý prázdný papír, na kterém dítě nakreslí vlastního dinosaura. Pokud dítě rádo vybarvuje, nechte ho. Hlavní je, aby činnost bavila.

Omalovánky mohou být i odrazovým můstkem. Po vybarvení můžete obrázek doplnit prostředím, sopkami, stromy nebo vajíčky. Dítě pak příběh rozvíjí samo. Vybarvený dinosaurus se hodí i do hry s vyprávěním.

Omyl: Vybarvit se musí přesně v mezích

Mnoho rodičů vede dítě, aby nepřetahovalo přes čáru. Pro malé děti je to ale příliš náročné. Přesnost přichází s věkem a s rozvojem jemné motoriky. Tlak na dokonalost odrazuje.

Co platí: tříleté dítě čmárá, čtyřleté se snaží zůstat uvnitř a pětileté už většinou zvládne větší plochy. Přesně se vyvíjí postupně. Pomáhá velký obrázek s tlustými liniemi a silné pastelky. Pochvalte snahu.

Děti, které nemohou držet pastelku, potřebují jiné pomůcky. Silné voskovky nebo trojhranné pastelky usnadňují úchop. Chcete-li trénovat, nabídněte vybarvování větších ploch. Jemnou práci nechte na později.

Omyl: Dinosauři byli zelení a hnědí

Zelená a hnědá se v ilustracích objevují často, ale skutečné barvy většiny dinosaurů neznáme. Zkameněliny uchovaly kosti, ne kůži. U několika druhů se vědcům podařilo z otisků peří a zbytků pigmentů barvu částečně odhadnout. Většinou však jde o domněnku.

Co platí: dítě může vybarvit dinosaura jakkoli. Žádná barva není špatná. Je to příležitost povídat si o tom, k čemu barva slouží. Maskování, výstraha, přilákání partnera.

Pro zvídavé děti je to téma na hovor. Zeptejte se, jak by asi vypadal zebří dinosaurus. Připomeňte, že vědci dodnes objevují. Dítě tak chápe, že věda se vyvíjí.

Omyl: Všichni dinosauři žili ve stejné době

V dětských knížkách vedle sebe stojí druhy, které se nikdy nepotkaly. Dinosauři žili po dobu mnoha desítek milionů let a druhy se střídaly. Mezi některými slavnými jmény jsou časové rozestupy v řádu desítek milionů let. Obrázek všech dohromady je zjednodušení.

Co platí: k jednotlivým dobám patřily různé skupiny. Omalovánky mohou tento rozdíl zmínit, pokud je text doplněn. Rodič může říct, že tito dinosauři žili dávno před jinými. Stačí jednoduchá věta.

Zábavné je třídit dinosaury podle toho, zda jedli maso, nebo rostliny. Děti si tak vytvoří vlastní systém. S obrázky můžete hrát skupinové hry. Přesná data nejsou pro malé děti nutná.

Omyl: Všechna obří pravěká zvířata byla dinosauři

Létající ještěři, kteří se v knihách objevují s dinosaury, byli pterosauři a nepatřili mezi dinosaury. Stejně tak mořští plazi, kteří žili ve vodě, jsou jiná skupina. Dinosauři byli suchozemští. Pletení je velmi časté i mezi dospělými.

Co platí: dnešní ptáci jsou podle vědců potomky jedné skupiny dinosaurů. Dítě tedy může pozorovat holuba nebo kuře a hledat podobnosti. Tento fakt bývá pro děti překvapením. Spojuje pravěk se současností.

Při vybarvování si můžete povídat, kdo žil v moři a kdo ve vzduchu. Přiřazování zvířat k prostředí je základní myšlenkový nástroj. Děti si přitom upevňují slovní zásobu. Pomůžou i obrázkové encyklopedie.

Od kolika let omalovánky a jakou pomůcku

Omalovánky s jednoduchými tvary mohou začít kolem druhého roku, kdy dítě drží tlustou voskovku. Do tří let jde spíš o čmárání. Věk není pevný, ale vývoj je plynulý. Sledujte, co dítě zvládne.

Pro nejmenší se hodí tlusté voskovky a velké plochy. Později trojhranné pastelky a běžné tužky. Fixy mohou prosakovat a špinit, ale děti je milují. Vždy vybírejte nezávadné barvy pro děti.

Seďte u stolu, kde je dobré světlo, a dítě má správně opřená záda. Kratší sezení často, ne jedno dlouhé. Vodítkem je únava dítěte. Úkol ukončete, než ho omrzí.

Jak omalovánky využít k hře a učení

Po vybarvení mohou dinosauři ožít. Vystřihněte je, nalepte na kartón a hrajte divadlo. Dítě vymýšlí hlasy a příběhy. Procvičuje tak řeč a představivost.

Můžete hrát hru na hledání: kdo je největší, kdo má rohy, kdo má zuby. Počítání kusů a porovnávání velikostí rozvíjí matematiku. Zkuste vytvořit dinosauří dům z krabice. Děti tak pracují s tématem celé odpoledne.

Můj tip: Doporučila bych nechat dítě vybrat si jako první barvu, kterou chce použít, a teprve pak nabídnout obrázek. Zvýší se jeho zájem a vybarvování začne dřív. U menších dětí stačí pět minut, delší sezení zkuste jindy.

Zdroje

• Národní muzeum
• Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR