Ať žijí duchové: kdy je strašidelná pohádka pro děti v pořádku

Pohádka s duchy je vhodná tehdy, když je duch laskavý nebo vtipný a dítě se nebojí. Nehodí se před spaním ani pro dítě, které nedávno zažilo noční děs. Rodiče řeší, kdy začít, jak poznat strach a co dělat po špatném snu. Důležité je také odlišit pohádkový les od skutečného, kde platí jiná pravidla. Následující sekce rozebírají situace, kdy strašidla ano, a kdy ne.

Kdy ano: duch je laskavý nebo směšný

Strašidlo, které se bojí světla nebo se plete do vlastního prostěradla, děti spíš pobaví. Humor je nejlepší ochrana před strachem. Dítě se naučí, že i to, co vypadá hrozivě, může být směšné.

Další dobrá situace je, když se děj řeší společně. Postavy pomáhají duchovi nebo ho přechytračí. Dítě se identifikuje s odvahou a ne s bezmocí.

Většina předškoláků takové příběhy zvládne, pokud je sleduje s rodičem. Rozhodující je blízkost dospělého. Pohádka u rodičovského boku ztrácí hrůzu.

Kdy ne: před spaním a při strachu

Večer je dětská představivost nejživější. Strašidelný obraz se může vracet do snů. Raději pohádky o duších zařaďte odpoledne.

Nevhodné jsou také příběhy, kde duch ubližuje a nikdo mu neodporuje. Dítě bez rozlišení bere nebezpečí vážně. Stejně tak nevhodné je pouštět pohádku, když se dítě bojí tmy nebo nedávno prožilo ztrátu.

Pokud dítě trvá na sledování, ale po něm špatně spí, nechte pohádku na delší dobu. Vraťte se k ní později. Odložení není prohra, ale ohleduplnost.

Jak poznat, že se dítě bojí

Strach se projevuje různě. Dítě ztichne, tiskne se k vám nebo naopak začne přehnaně vtipkovat. Další signál je odmítání jít do tmavé místnosti.

Zeptejte se konkrétně, co se mu nelíbilo. Odpověď vás může překvapit, často jde o hudbu nebo hlas, ne o samotného ducha. Podle toho pak upravte další výběr.

Pokud strach trvá dlouhodobě, třeba několik týdnů, promluvte si s pediatrem nebo psychologem. Běžný strach z duchů vymizí sám. Dlouhodobé noční děsy je dobré konzultovat.

Jak strašidla zlidštit

Nechte dítě ducha nakreslit nebo vyrobit z bílého prostěradla. Vytvořená postava ztratí tajemství a stane se kamarádem. Můžete hrát i divadlo s dětskými kostýmy.

Zkuste vymyslet duchovi jméno a zvyk. Co ho děsí, co rád jí, kde bydlí? Takové otázky převedou strach do hry.

Vyhněte se tvrzením, že duchové neexistují, když dítě vypráví o svém strachu. Raději řekněte, že pohádkoví duchové žijí v příbězích a ve skutečnosti vás chrání. Dítě to uklidní víc než suchá logika.

Hajný a les: pohádka a skutečnost

Postava hajného, který zná les, je dobrý příklad pro rodinné procházky. Hajný se o les stará, hlídá zvěř a pozná stopy. Skutečný lesník dělá podobné věci.

V lese se držte cest a nezaběhněte hluboko do porostu. Děti by měly mít u sebe píšťalku a vědět, že při ztrátě zůstanou na místě. Mobil s nabitou baterií patří do výbavy dospělého.

Po procházce prohlédněte děti kvůli klíšťatům. Jsou běžná v trávě i křoví. Klíště je nutné odstranit co nejdříve a místo sledovat.

Co dělat po špatném snu

Klidně ho vyslechněte a nechte dítě, ať ho převypráví. Nepodceňujte emoci slovy, že je to jen sen. Řekněte, že sen skončil a že je v bezpečí.

Pomoci může oblíbená hračka, noční světýlko nebo teplý nápoj. Zůstaňte u dítěte, dokud se neuklidní. Rituály dávají jistotu.

Další den se můžete vrátit k tématu a dát duchovi veselý konec. Dítě si tak vytvoří nový obraz. Příběh se tak změní z hrozby na něco, co zvládlo.

Zdroje

• Národní ústav duševního zdraví
• Lesy České republiky