Proč hrát s dětmi Letuchu a další lidové pohybové hry
Letucha patří k lidovým hrám, které se nehrají u stolu, ale na koberci, na zahradě nebo na školním hřišti. Děti se při ní honí, tleskají nebo se rozptýlí do prostoru, podle toho, jakou verzi vaše rodina zná. Pravidla se v regionech i rodinách liší, proto se dá hra snadno upravit. Proč ji hrát a jak ji naučit, popisuje postup níže, od přípravy místa až po vlastní variace, které děti samy vymyslí.
Proč se vyplatí hrát lidové pohybové hry
Lidové hry dělají z pohybu společný zážitek a nepotřebují žádné vybavení. Dítě se při nich učí vnímat rytmus, spolupracovat a čekat, až na ně přijde řada. Je to přirozený trénink motoriky, který se nemusí tvářit jako cvičení. Navíc hry spojují generace, protože je zná babička i vnuk.
Oproti počítačovým hrám mají lidové hry malou prahovou hodnotu: pravidla se vysvětlí za minutu a hraje se bez přípravy. Děti si je rády zopakují a postupně k nim přidávají vlastní nápady. Rodič nemusí být vzdělaný pedagog, stačí chuť a hlas. Starší děti zase převezmou roli vedoucího.
Zkušenost s hrou přispívá i k vztahu mezi rodičem a dítětem. Smích, honička a drobná napětí vytvářejí společnou paměť. Dítě pak samo vyhledává tuhle formu času. A pro rodiče je to příležitost k pohybu.
Krok první: najděte místo
Letucha potřebuje volný prostor. Zahrada, louka, tělocvična nebo klidný kout na hřišti stačí. Zkontrolujte, zda na zemi neleží kameny, střepy ani větve, o které by se dalo zakopnout. Pro větší skupinu vyznačte hranice a dohodněte, kam se nesmí.
V obývacím pokoji se hra dá hrát jen v omezené formě, třeba tleskáním a pohybem na místě. Odstraňte křehké předměty a odsuňte stůl. Pokud je dětí víc, raději jděte ven. Hra si žádá prostor.
Obuv volte pevnou nebo sundejte botičky úplně, pokud je podlaha čistá. Klouzání po parketách v ponožkách způsobuje úrazy. Počasí hrát nebrání, jen přizpůsobte oblečení. V dešti jsou hry vítaným zpestřením.
Krok druhý: ukažte hru bez vysvětlování
Děti se učí napodobováním. Nejdřív hru jednou předveďte, třeba s dalším dospělým nebo starším sourozencem. Říkanku odříkejte celou, bez zastavení. Malé děti tím pochopí atmosféru dřív než pravidla.
Pak ji rozdělte na kratší části a opakujte je. Dítě se přidá tam, kde se cítí jisté. Neopravujte hned, nechte ho zkoušet. Opravy nabídněte až po hře.
Pokud znáte jen část textu, nevadí to. Mnoho lidových her se hraje s krátkou říkankou a zbytek se doplní improvizací. Chybějící verše můžete nahradit vlastními nebo jen rytmickým tleskáním. Přesnou podobu si můžete ověřit u starších příbuzných nebo ve sbírkách lidových her.
Krok třetí: dohodněte jednoduchá pravidla
Před hrou řekněte, kdy hra začíná a končí. Například ve chvíli, kdy dohrají poslední slovo říkanky, nebo když zazní domluvený signál. Pravidla ať zní krátce a konkrétně. Děti pak vědí, co se očekává.
Určete, kdo bude mít jakou roli, a nechte role střídat. Nikdo nesmí být pořád ten, kdo chytá, nebo ten, kdo prohrává. Střídání vede k férovosti. Starší děti pomáhají ostatním.
Důležité je pravidlo o bezpečnosti: žádné strkání, žádné prudké chytání. Hra má být rychlá, ale ne tvrdá. Kdo pravidlo poruší, na chvíli vystoupí. Podobná dohoda funguje na většině dětských hřišť.
Krok čtvrtý: upravte hru podle věku
Pro batolata hru zjednodušte: stačí tleskání, kroužení a opakování říkanky. Rodič je v roli průvodce a drží dítě za ruku. Rychlost zpomalte. Radost dítěte je důležitější než pravidla.
Předškoláci zvládnou střídání rolí a krátké soutěže. Hra pro ně může mít začátek, vrchol a konec. Ocení také napětí, které přichází s pomalým zrychlováním. Podpoří je pochvala snahy.
Školáci chtějí soutěžit a vymýšlet. Nechte je navrhnout vlastní pravidla a po zkoušce je dohodnout. Tak se hra mění v tvůrčí činnost. Nezapomeňte nechat prostor i pro mladší.
Krok pátý: ukončete hru včas a vraťte se k ní
Hru ukončete dřív, než dětem dojde energie. Pak mají chuť ji zopakovat. Pokud ji protáhnete do vyčerpání, odnesou si pocit únavy. Lépe končit uprostřed nadšení.
Po hře dejte dětem napít a krátce si odpočiňte. Zeptejte se, co se jim líbilo a co by změnily. Odpovědi vám prozradí, kam hru posunout. Děti rády slyší, že jejich názor se počítá.
Hru zařazujte opakovaně, třeba při každé návštěvě prarodičů. Postupně se z ní stane rodinný rituál. Děti ji předají dál svým kamarádům. A tak lidová hra žije dál.
Časté otázky
Musí se Letucha hrát přesně podle tradice?
Ne, lidové hry existují v mnoha podobách a každá rodina má svou. Důležité je zachovat rytmus a smysl hry. Pokud vás zajímá původní znění, hledejte ve sbírkách lidové kultury.
Kolik dětí je potřeba?
Stačí dvě, tedy dítě a rodič, ale hra je veselejší s větší skupinou. Při větším počtu dětí je vhodné zvolit vedoucího. Pomáhá také jasné vymezení hrací plochy.
Co když dítě nechce hrát?
Nenuťte ho a nechte ho pozorovat. Mnoho dětí se přidá, až když se jim hra zalíbí. Případně mu nabídněte pomocnou roli, třeba rozhodčího nebo tleskače.
Zdroje
- Národní ústav lidové kultury
- Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Publikováno: 21. 12. 2023
Kategorie: Děti