Komu se bordeauxská doga hodí jako rodinný pes

Bordeauxská doga je velký klidný pes, ale nikoli automaticky pes ideální pro každou rodinu. Označení mohutný dobrák vystihuje část pravdy: mnoho jedinců je vyrovnaných a oddaných. Zároveň je to plemeno s nárokem na prostor, výchovu a veterinární péči. Následující text rozebírá nejčastější omyly o dogách a ukazuje, co platí doopravdy, aby si rodina mohla udělat reálný obraz.

Omyl: velký pes je vždy klidný hlídač

Doga pochází z Francie a v minulosti sloužila jako pracovní pes. Povaha jedince ale závisí na původu, výchově a socializaci. Nelze spoléhat na to, že klid přijde sám.

Štěně je hravé a nešikovné a při výšce a váze dospělého jedince může nechtěně shodit dítě. Dospělá doga váží často kolem padesáti kilogramů a více. Proto je důležité učit ji od začátku slušnému chování.

Hlídací sklony se projevují jako ostražitost vůči cizím. Socializace s lidmi, zvířaty a prostředím je nezbytná. Špatně socializovaný velký pes je problém pro okolí.

Omyl: stačí jí malý byt, protože je líná

Doga netouží po dlouhých bězích, ale potřebuje pravidelný pohyb. Procházky v klidném tempu každý den jsou základ. Nadměrné zatížení mladého psa ale škodí kloubům.

V bytě je problém prostor. Velký pes potřebuje místo na odpočinek a schody mu nedělají dobře. Dům se zahradou je pohodlnější.

Pozor na horko. Plemeno s krátkým čenichem snáší teplo hůře a může se přehřát. V létě vycházejte ráno a večer a dopřejte stín a vodu.

Omyl: zdraví je jako u jiných psů

Velká plemena mívají sklon ke kloubním potížím, například dysplazii. Doga může mít také problémy se srdcem a dýcháním. Před pořízením se informujte o zdravotních testech u rodičů.

Životnost je u velkých plemen kratší. U dog je běžně uváděna řádově několik let, často kolem osmi, přesné údaje ověřte u chovatelského klubu. Rodina by měla být připravena na tuto realitu.

Veterinární péče je dražší než u malého psa. Dávky léků, vyšetření i krmení vyžadují větší výdaje. Zvažte rozpočet na dobu celého života psa.

Co platí o povaze a dětech

Dobře vedená doga bývá k rodině citlivá. Mnoho jedinců je trpělivých a snáší dětské hry. Dítě ale nikdy nenechávejte se psem bez dohledu.

Učte děti zacházet se psem s respektem. Neskákat na něj, netahat ho za uši a nechat ho jíst v klidu. Pes potřebuje své místo, kde ho nikdo neruší.

Nezkušený vlastník může mít potíže s udržením autority. Velký pes se při vodění může vytrhnout. Základní výcvik, nejlépe pod vedením zkušeného kynologa, je prakticky nutný.

Slintání, chrápání a běžný provoz

Doga slintá, často a hodně. Počítejte s úklidem stěn, nábytku i oblečení. Hadřík na slinu je běžná výbava.

Chrápe a funí, což souvisí s krátkým čenichem. Hlasité dýchání bývá pro plemeno typické, ale zhoršení nebo dušnost patří k veterináři. Pozorujte svého psa.

Srst je krátká a snadná na péči. Stačí občasné kartáčování a kontrola kožních záhybů na obličeji. Záhyby je třeba udržovat suché a čisté.

Jak vybrat štěně a chovatele

Hledejte chovatele registrovaného v kynologické organizaci. Štěně by mělo mít průkaz původu a očkování. Seznamte se s rodiči a prostředím, kde štěňata vyrůstají.

Ptejte se na zdravotní testy a povahu rodičů. Zodpovědný chovatel vám odpoví otevřeně a nebude vás tlačit. Nekupujte psy od neznámých prodejců.

Zvažte i adopci dospělého psa z útulku nebo od chovatelské stanice. Dospělý jedinec má známou povahu. Pro rodinu bez zkušeností to může být vhodná volba.

Zdroje

• Českomoravská kynologická unie
• Státní veterinární správa