Mohou se malé děti učit cizí jazyky už před školou?

Mohou, a nejlépe to jde hrou a opakováním, ne kopírováním školních lekcí. Dítě v předškolním věku zachytí zvuky a rytmus cizí řeči snadněji než dospělý, ale potřebuje, aby jazyk pro něj měl smysl. Stačí krátké pravidelné chvilky a rodič, který se nebojí chyb. Následující kroky vás provedou od prvního rozhodnutí po chvíli, kdy začnete zvažovat kroužek nebo školku s výukou jazyka.

Krok první: rozhodněte, co od jazyka chcete

Malé dítě se jazyk neučí kvůli známkám, ale aby se dorozumělo a bavilo se. Vyberte si proto cíl, který se dá snadno poznat: poznat pár slov, zazpívat písničku, pochopit jednoduchý pokyn. Vysoké nároky v podobě plynulé konverzace předškoláka často vedou jen ke stresu.

Zvažte také, jak často budete na jazyk mít čas. Pět minut denně vydrží lépe než hodina jednou týdně. Pravidelnost totiž vytváří zvyk a dítě si začne zvukům cizího jazyka zvykat.

Rozhodněte se, zda bude pomocníkem rodič, prarodič nebo kamarád rodiny. Pokud jazyk umí jen jeden z dospělých, může se stát jeho jazykovým partnerem. Dospělý, který sám jazyk ovládá jen základně, ale učí se spolu s dítětem, je často překvapivě dobrý společník.

Krok druhý: vyberte jazyk a zdroj

Nejlepší je jazyk, který bude mít dítě šanci slyšet i mimo domácí hru: angličtina z písniček a pohádek, němčina nebo polština u hranic, jazyk prarodičů v rodině. Sledujte, co dítě zajímá. Motivace je důležitější než prestiž jazyka.

Zdroji mohou být obrázkové knížky, dětské písničky, krátké pohádky v originále nebo mluvené příběhy. Dbejte, aby zvuk byl čistý a mluvčí rodilý nebo velmi dobrý. Chybná výslovnost se u malých dětí dlouho drží.

Obrazovky využívejte opatrně. Pro nejmenší nejsou doporučené, u starších předškoláků mohou být krátkým doplňkem, ale nikdy ne hlavním učitelem. Jazyk se opravdu učí v kontaktu s člověkem, který na dítě reaguje.

Krok třetí: vytvořte pevný rámec dne

Zvolte si časy, které se opakují: cesta autem, večerní čtení, snídaně. Dítě se orientuje v rituálech, a když se s nimi jazyk spojí, vnímá ho jako samozřejmost. Plán pro celý týden nepotřebujete, stačí dva nebo tři pevné okamžiky.

Osvědčuje se pravidlo jedna osoba, jeden jazyk, případně jedna situace, jeden jazyk. Třeba maminka mluví anglicky u stolu a česky jinde. Dítě si pak nemusí dělat starosti, kdy ten který jazyk použít.

Nechte prostor pro ticho. Dítě často několik týdnů jen poslouchá a teprve pak se ozve. Nenuťte ho k odpovědi a nevyžadujte překlad, jinak se z jazyka stane zkouška.

Krok čtvrtý: písničky, říkanky a opakované příběhy

Rytmus a melodie jsou nejsilnější pomocníci. Krátká písnička s gesty se vybaví i po týdnech a dítě si přitom nevědomě osvojí slova. Zkuste jednu písničku zařadit na celý měsíc, aby se opakovala dost často.

Opakování je u dětí přirozené. Pokud chce stejnou knížku slyšet potřetí za večer, je to dobrý znak, ne nuda. Slovní zásoba se upevňuje právě opakovaným slyšením, a to bez námahy.

Příběh doprovázejte obrázky nebo předměty. Když čtete o kočce a dáte dítěti plyšovou kočku, spojí si slovo s věcí rychleji. Pak můžete začít klást jednoduché otázky, kde dítě odpoví ukázáním.

Krok pátý: zapojte jazyk do hry a běžného dne

Nejlépe fungují hry s pohybem: schovávaná, hledání předmětů, vaření na hraní. Pokyny jako „dej“, „vezmi“, „stůj“ dítě pochopí z gest. Za pár týdnů je pozná i bez gest.

Zapojte běžné situace: pojmenovat barvu oblečení, spočítat jablka, pozdravit hračky ráno. Takové mikrookamžiky se snadno vejdou do dne a neberou čas navíc. Nemusíte přidávat žádné nové pomůcky.

Chyby opravujte opatrně. Pokud dítě řekne slovo špatně, zopakujte ho správně v další větě, ne jako nápravu. Pochvala za snahu je cennější než poučení o gramatice.

Krok šestý: co dělat při odporu a kdy zvážit kroužek

Když dítě jazyk odmítá, přestaňte ho tlačit. Dočasná pauza obvykle neuškodí a dítě se často vrátí samo. Změňte formu: místo písničky zkuste hru nebo obrázkovou knížku.

Kroužek nebo školka s jazykem dává smysl, když dítě baví skupina a učitelka mluví opravdu dobře. Pro děti kolem čtyř až pěti let bývá vhodné krátké setkání formou hry. Zeptejte se, jestli se lekce účastní i dítě, které je plaché.

Pokrok sledujte podle zájmu, ne podle počtu slovíček. Dítě, které si samo zpívá, ukazuje na obrázky a ptá se, jak se řekne to či ono, jazyk přijalo. S jazykem, který se neučí pod tlakem, se dítě později vyrovná snáz.

Zdroje

• Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
• Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání