Jak hrát s dětmi Šel Janeček na kopeček venku

Šel Janeček na kopeček je říkanka, která se hodí hlavně ven, kde má dítě pod nohama skutečný svah. Přesto ji spousta rodičů zkouší jen doma na gauči a pak se diví, že dítě po pár minutách odejde. Většina nepříjemností vychází z několika přesvědčení o tom, jak se říkanky hrají, a ta se dají snadno vyvrátit. Tady jsou omyly, na které při procházce narazíte nejčastěji, a to, co s dětmi funguje doopravdy.

Říkanka je jen na doma

Domácí prostředí je pohodlné, ale říkanka o výstupu na kopeček je pro venek jako stvořená. Dítě totiž může vlastním tělem prožít to, o čem se zpívá: stoupání, zadýchání, sestup. Svah v parku nebo na louce nahradí desítky vysvětlení. Čím je kopec menší, tím snáz ho zvládnou i batolata.

Začněte na mírném svahu a nechte dítě vyjít nahoru vlastním tempem. Říkanku odříkávejte v rytmu kroků a zpomalte tam, kde se stoupá. Děti tak přirozeně spojí slova s námahou. Na vrcholu udělejte pauzu a pozorujte okolí.

Pokud kopec nemáte nablízku, stačí pytel s pískem nebo hromada listí, schody v parku či pahorek na hřišti. Omyl, že potřebujete skutečnou horu, dětem zbytečně bere radost. Rodiče z paneláku mají k dispozici třeba rampy a mírné nájezdy. Děti jsou v nalézání kopců mnohem vynalézavější než dospělí.

Dítě se musí text naučit zpaměti

Učení zpaměti se v říkankách děje samo, bez drilu. Po několika opakováních dítě začne dokončovat poslední slovo řádku a pak celé verše. Tlačit na něj, aby text odříkalo, ho spíš odradí. Stačí, abyste hru opakovali při každé podobné příležitosti.

Zkuste vynechat poslední slovo a nechat dítě doplnit rým. Tomuto způsobu se říká dokončování a dítě ho vnímá jako hádanku, ne jako zkoušku. Velmi brzy začne hádat i další slova. Chválit se vyplatí snahu, ne přesnost.

Když se text nikdy nenaučí celý, nic se neděje. Důležité je, že si zapamatuje rytmus a pohyby. Plný text přijde s věkem, pokud bude hra stále přitažlivá. Neřešte, kolik veršů zvládne, a sledujte, jak ho hra baví.

Opakování děti nudí

Dospělému připadá desáté opakování stejné říkanky jako trest, dítěti jako potvrzení. Při opakování se učí předvídat, co přijde, a ta předvídatelnost mu dává jistotu. Čím je dítě menší, tím víc opakování potřebuje. Tleskání po každé zopakované hře je dobré znamení.

Abyste se nenudili vy, měňte drobnosti: rychlost, hlasitost, vyslovení šeptem nebo basem. Dítě si na variaci přijde, ale základní kostra zůstává. Nebo vezměte plyšáka, který kopeček zdolává místo dítěte. Změna úhlu pohledu zabaví oba.

Jakmile dítě samo hru zrychluje nebo vymýšlí vlastní konec, nastal čas přidat novou. Starou nemusíte odkládat, zařaďte ji jako rozcvičku. Vytvoříte tak malý repertoár, který se po týdnech vrací. Právě takové rituály mají děti rády.

Pro koho je hra určena

Jméno Janeček by mohlo svádět k domněnce, že jde o hru pro chlapce. Říkanka ale o pohlaví nerozhoduje, vyzývá k pohybu, a ten potřebují všechny děti. Dívky i chlapci si užijí stoupání i sbíhání. Dosaďte jméno svého dítěte a hra bude mnohem osobnější.

Starší sourozenec může převzít roli vedoucího. Ukazuje, kam jít, a mladší ho následuje. Tím se učí trpělivosti a poslouchání. Dohlédněte jen na to, aby nešlo o závod.

Dospělí se zapojují jako průvodci, ne jako režiséři. Jděte vedle dítěte, ne před ním, a nechte ho zvolit směr. Když dítě chce jít jinudy, je to další část hry. Pokud je terén nebezpečný, místo upravte, ne zakazujte.

Co hlídat na svahu

Svah s kluzkým povrchem, kořeny nebo kameny není nikdy vhodný pro dětskou hru. Zvolte trávu nebo suchou zem a zkontrolujte, zda nikde neleží střepy či odpadky. V mokru raději zůstaňte na rovině. Obuv s dobrou podrážkou je důležitější než oblečení.

U malých dětí stůjte poblíž a nepouštějte je ze zřetele, hlavně při sbíhání. Zrychlená chůze z kopce může skončit pádem, který je jen drobným zážitkem, pokud je okolí měkké. Naučte dítě, že sbíhání je pomalejší než běh. Tak předejdete většině úrazů.

Po návratu domů si ruce umyjte a zkontrolujte, zda jste nenesli klíšťata. Klíšťata se v trávě objevují od jara do podzimu a prohlídka je rychlá. Pokud nějaké najdete, odstraňte ho správně a sledujte místo. Očkování proti klíšťové encefalitidě probereme s pediatrem.

Jak z kopečku udělat celý výlet

Říkanka může být začátkem celé vycházky. Po výstupu následuje piknik, pozorování ptáků, sběr šišek a návrat po jiné cestě. Dítě se naučí, že výlet má svou strukturu. Rodič nemusí připravovat nic složitého.

Zapojte do hry další smysly: poslouchejte zvuky, hledejte barvy, všímejte si vůní. Na kopci se hodí otázka, co vidíme z výšky. Děti tak zvykají na pozorování přírody. Odpovědi si zapamatují lépe než vysvětlení z knihy.

Po návratu domů si dítě může nakreslit kopec a cestu nahoru. Obrázek prodlužuje zážitek a vyvolává další hry. Někdy dítě chce hned jít znovu, a to je výborná zpětná vazba. Stačí si na příště zapamatovat, co fungovalo.

Můj tip: Doporučila bych vzít na první kopec jen jednu věc, třeba plyšáka, který s dítětem šplhá nahoru. Dítě má na co se soustředit a vy nemusíte hru nijak vysvětlovat.

Zdroje

• Státní zdravotní ústav
• Národní ústav lidové kultury
• Česká pediatrická společnost ČLS JEP