Co se děti učí z Kuřete a obilí? Že úroda sama nevyroste
Příběh o kuřeti a obilí učí děti jednoduché věci: úroda potřebuje práci a kdo se nezapojí, nemá nárok na výsledek. Ve verzích, které se vyprávějí, kuře hledá pomocníky a nakonec zjistí, kdo opravdu pracoval. Abstraktní poučení ale děti nezapamatují. Lépe fungují zkušenosti, například zasadit zrní do truhlíku a sledovat, co se stane. Následující modelová situace popisuje rodinu, která to zkusila, a odvozuje z toho praktické rady.
Modelová rodina a balkon
Rodina se čtyřletým Matějem a sedmiletou Anežkou si přečte příběh o kuřeti a obilí. Děti se ptají, co z toho obilí vlastně vyroste. Maminka se rozhodne, že to zkusí doma.
Na balkoně mají truhlík a zbytek zeminy. Koupí pytlík osiva pšenice nebo ozimého žita. Nemusí jít o speciální směs.
Děti jsou nadšené, protože mohou hrabat v hlíně. Jde o jednoduchou činnost, kterou zvládne i čtyřleté dítě. Důležité je rozdělit práci tak, aby každý něco měl.
Setba krok za krokem
Zemina se zalije a lehce urovná. Semínka se rozsypou na povrch a přikryjí tenkou vrstvou země. Hloubka stačí asi dva centimetry.
Truhlík stojí na světlém místě, ale ne v pravém poledním žáru. Zalévá se podle potřeby, aby zemina zůstala vlhká. Přeléváním se osivo může zkazit.
Anežka si vede kalendář. Každý den zakreslí, co se stalo. Matěj kontroluje truhlík a hlásí změny.
Co se stalo a co spočítali
Po týdnu se objevilo pár zelených špiček. Ze deseti zasetých zrn jich vyklíčilo sedm. To je sedmdesát procent, což je ilustrační příklad, ne pravidlo.
Děti zjistily, že ne všechno vyroste. Část zrn vyklíčila později nebo vůbec. Anežka se zeptala, proč, a maminka vysvětlila, že semínka mohou být slabá nebo zasazená příliš hluboko.
Zkušenost s neúspěchem je cenná. Děti se učí, že práce nemusí vždy vést k výsledku. Stejně tak že se dá zkusit znovu.
Co přinesl příběh
Po týdnech se děti vrátily k pohádce. Matěj zdůraznil, že kuře pracovalo celé léto. Pochopil, že za plodinou je dlouhá práce.
Anežka začala při jídle věnovat pozornost chlebu. Zeptala se, kolik zrn je potřeba na jednu housku. Maminka řekla, že neví přesně, a navrhla zjistit.
Taková zvědavost je nejlepší výsledek. Nepotřebujete hotové odpovědi. Společné hledání informací je víc než poučka.
Jak to použít u vás
Nemusíte mít balkon. Stačí mělká miska na parapetu. Pro děti je zajímavá i rychlá klíčivost ve vlhké vatě.
Zapojte je do všech fází: setba, zálivka, pozorování. Nenechte je jen přihlížet. Aktivní účast posiluje odpovědnost.
Pokud rostlina uhyne, neobviňujte nikoho. Zjistěte, co se mohlo stát, a zkuste to znovu. Chyba je součástí pěstování.
Vztah k práci a odměně
Pohádka tvrdí, že kdo nepracuje, nejí. Ve skutečnosti je to složitější. Děti mohou pomáhat různě a hodnota práce není vždy stejná.
Vyhněte se postoji, že ten, kdo nepomůže, zůstane bez jídla. Dětem se stravování nesmí stát trestem. Používejte pohádku jako příklad, ne jako pravidlo domácnosti.
Zaměřte se na zážitek ze spolupráce. Společná sklizeň, třeba i malá, je odměnou sama o sobě. Děti si pamatují radost, ne výkon.
Můj tip: Doporučila bych dát dětem každému vlastní malý květináč. Každý bude sledovat svou rostlinu a porovnávat ji s tou druhou. Porovnání vede ke zvídavosti a málo ke sporu.
Zdroje
- Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský
- Národní pedagogický institut České republiky
Publikováno: 07. 09. 2023
Kategorie: Děti